Máme za sebou již 3 ze 4 školení z programu Erasmus+ Open Door – příroda pro sociální začlenění. Tentokrát jsme se vydali hluboko do srdce české divočiny – do krásných, drsných a nepředvídatelných Rychlebských hor – za silným zážitkem z terapie divočinou, kterou pořádali naši čeští partneři Terapie divočinou.
Od 13. do 18. května strávila naše mezinárodní skupina mládežnických pracovníků z Polska, Španělska, Rumunska a Česka čtyři intenzivní dny a tři noci plně ponořeni do přírody. Daleko od komfortních zón, blízko zemi a ještě blíž k sobě navzájem. Školení vedl zkušený český tým facilitátorů – Michal, Janko a Janka – který nás provázel hlubokými vodami osobních a skupinových procesů. Dny byly naplněny chůzí, sbíráním a filtrováním vody, rozděláváním ohně, sdílením v kruzích, prací s metaforami a momenty reflexivního ticha. Prozkoumali jsme životní příběhy prostřednictvím cvičení „Řeka života“, našli jsme si vlastní cesty lesem a spali jsme pod stromy, bez ohledu na počasí. A počasí… se stalo jedním z našich největších učitelů. V emocionálně nejintenzivnější den nás zasáhla nečekaná bouře. Déšť se změnil ve sníh – ano, sníh v květnu!
Promoklé oblečení, studené ruce, zamlžený dech… a přesto se něco změnilo. Sdílení obtíží skupinu sblížilo. Sušení ponožek u ohně se stalo lekcí péče a odolnosti. Ten večer nám zůstane dlouho v paměti. Během celé cesty se jasně vynořila jedna myšlenka: když pečujeme o své nejzákladnější potřeby – jídlo, teplo, odpočinek, bezpečnost – má to hluboký dopad na náš vnitřní svět a naše spojení s ostatními. Divočina má schopnost zviditelnit to, co je neviditelné. Mezi okamžiky ticha a smíchu, boje a poznání nám tento trénink pomohl znovu se spojit s přírodou a naší vlastní lidskou přirozeností. Opět jsme se vrátili nejen s nástroji pro naši práci, ale také s příběhy, reflexemi a něčím hlubším – společnou zkušeností růstu.
Další a poslední zastávka: Rumunsko – poslední ze čtyř velkých zemí.
