Od léta do podzimu probíhaly ve všech zemích zapojených do projektu Open Door pilotní programy, označované jako „testování“. V České republice jsme programu dali vlastní jedinečnou identitu a pojmenovali jej Letní škola osobního rozvoje.
Program spojil mladé lidi, kteří se potýkají s psychickými obtížemi, jako jsou deprese, úzkosti nebo panické ataky. Mezi účastníky byli také lidé, kteří v minulosti zažili syndrom vyhoření nebo jím právě procházeli. Navzdory těmto obtížím skupinu spojovala společná touha po osobním růstu, vzájemném propojení a bezpečném, podporujícím prostředí.
Začněme však od začátku.
Budování důvěry v přírodě
Letní měsíce byly věnovány vzájemnému poznávání, budování důvěry a prožívání přírody nejen jako kulisy, ale také jako partnera. Skupina byla otevřená a rozmanitá a spojovala mladé lidi z různých částí České republiky.
Naše zázemí se nacházelo v nádherné přírodě Beskyd, v jurtě umístěné pod Veřovickými vrchy. Od samého začátku byl cíl jasný: poznávat sebe sama a zároveň objevovat léčivou a průvodcovskou sílu přírody.
Účastníci se zapojili do široké škály venkovních aktivit, mezi něž patřily všímavé procházky, lezení po skalách, pádlování a jednodenní výstup na nejvyšší vrchol v okolí, Velký Javorník.
Tyto zážitky byly citlivě propojeny s terapeutickými aktivitami, například se sdílecími kruhy, reflektivními cvičeními, jako byl „Strom síly“, používáním terapeutických karet a mnoha dalšími metodami.
Jako zlatá nit se všemi setkáními prolínaly jednoduché, ale krásné chvíle – společné posezení u kávy a koláče obklopené nádhernými výhledy. Tyto okamžiky vytvářely prostor pro otevřené rozhovory, vzájemné propojení a prohlubování vztahů.
Všechny aktivity zároveň pracovaly s metaforami, které účastníkům pomáhaly přenášet zkušenosti získané v přírodě do každodenního života.
Příprava na expedici
S příchodem podzimu se účastníci začali připravovat na vrchol celého programu – několikadenní expedici v Rychlebských horách.
Nešlo o obyčejný výlet, ale o skutečnou putovní výpravu s batohy. Účastníci si nesli vše, co potřebovali, včetně stanů, spacích pytlů a potravin.
Během praktických workshopů se naučili, jak si efektivně zabalit, jaké vybavení si vzít a jak se v přírodě pohybovat zodpovědně v souladu s principy „Leave No Trace“, tedy nezanechávat po sobě žádné stopy. Krok za krokem si osvojovali nejen praktické dovednosti, ale také větší sebedůvěru.
Hluboký a transformační zážitek
Samotná expedice se stala nezapomenutelným zážitkem.
Zatímco během letních setkání mohli účastníci postupně „odkrývat jednotlivé vrstvy“, expedice je zavedla mnohem hlouběji. Prožitky byly syrové, autentické a velmi silné.
Při putování nádhernou krajinou, během aktivit, jako byla „Řeka života“, při samotě v rámci aktivity „Solo“ i při společném sdílení dostali účastníci vzácnou příležitost skutečně se setkat sami se sebou.
Integrace a zakončení
Aby mohly všechny zkušenosti postupně dozrát a aby se získané poznatky lépe přenesly do každodenního života, uskutečnilo se závěrečné navazující setkání.
Toto poslední setkání nabídlo prostor k reflexi světlých i stinných stránek celé cesty a také otázek a odpovědí, které se během programu objevily. Program byl zakončen slavnostním ohněm a společným přenocováním, což vytvořilo smysluplnou a symbolickou tečku za celou zkušeností.
Po celou dobu programu si účastníci vedli osobní deníky. Ty se staly jejich průvodci na celé cestě a umožňovaly jim reflektovat své prožitky, sledovat vlastní pokrok a postupně se vracet ke svým myšlenkám a zkušenostem.
Poděkování a hlasy účastníků
Jsme hluboce vděční za každého účastníka a za všechny společně sdílené zážitky. Těšíme se na další setkání a budoucí společné cesty do přírody.
Na závěr přinášíme několik slov samotných účastníků:
„Bylo to božské. Metaforické přirovnání mě nadchlo a pomohlo mi mnoho věcí lépe pochopit.“
„Především jsem se skutečně a hluboce zamiloval/a do přírody, našel/našla v ní mnoho souvislostí, propojil/a se se svým pravým já a hlavně jsem se naladil/a na životní energii a začal/a jí důvěřovat.“
„Odnáším si poznání, že o sobě rozhoduji pouze já, že na mně také záleží, že mám svou hodnotu a že si mohu dovolit říct ne, odpočívat a zhluboka se nadechnout.“
„Bylo to nezapomenutelné a představovalo to pro mě velmi důležitou, troufám si říct až život měnící zkušenost.“
